www.ped.muni.cz

Menu

Doporučujeme

Sponzoři

PŘEDVELKOMORAVSKÉ A VELKOMORAVSKÉ OBDOBÍ

Slované se na lokalitě usadili prokazatelně již v průběhu 8. století. Tuto skutečnost dokládají nejen nálezy keramiky starohradištních tvarů a zdobení, ale také chronologicky citlivější nálezy. Prvním takovým je nález nákončí, který učinil F. Kalousek již v roce 1950 při průzkumu pohřebiště v okolí kostela sv. Hypolita. Výzkum byl označen jako sonda F. V jednom ze sektorů objevil vedle jiných šperků z období velkomoravského také lité srdcovité kování. Kování bylo 33 mm vysoké a 30 mm široké, se třemi v sobě vyvrtanými otvory. Zdobené je úponkou se čtyřmi kruhovými listy. Podobné analogie nacházíme v hrobech slovansko-avarských, především v okrajových oblastech avarského sídelního areálu, například z pohřebiště v maďarském Tiszafüredu nebo na slovenských pohřebištích v Prši, Holiarech a Štůrovu. F. Kalousek zmiňované kování zařadil do druhé poloviny 8. století. Podobně B. Dostál vročil toto kování do mladší fáze kesthyelské kultury (2. pol. 8. stol. s přežíváním na poč. 9. stol.), na základě analogické výzdoby na fragmentu kování opasku z mikulčického hrobu číslo 108.

Další nález, hlásící se do 8. století, byl učiněn po obnovení výzkumů v roce 1986. Jednalo se o lité bronzové kování (závlačku) ve tvaru vrtulky s plasticky zdobeným okrajem ze zahrady pana Havlíčka v jihovýchodním cípu hradišťské ostrožny, v ulici Nad Přehradou.

Největšího rozmachu a intenzity osídlení dosáhlo Hradiště v 9. století a v 1. polovině století desátého. V této době byla ostrožna chráněna dvojím valem, který chránil plochu o výměře kolem 20 ha, čímž se Hradiště řadilo mezi nejrozsáhlejší slovanská výšinná hradiska u nás. Hradbou byla opatřena i místa, která byla chráněna přirozenými srázy údolí Dyje a Gránického potoka.

Dnešní Hradiště se tehdy stalo centrem jihozápadní Moravy a přilehlých oblastí dnešního Dolního Rakouska, což jej předurčovalo k obchodu a výměně surovin z jednotlivých oblastí. Z tohoto období bylo po celé ploše Hradiště odkryto bezpočet sídelních a výrobních objektů (mnohé s kamennými nebo hliněnými pecemi), dva kamenné kostely, jedno větší pohřebiště (v sousedství dnešního kostela sv. Hypolita) a řada roztroušených jednotlivých hrobů. V roce 2007 bylo objeveno rozsáhlé pohřebiště na západním okraji dnešní obce, mimo vlastní opevněnou plochu.

Zánik hradiska je podle dosavadních poznatků kladen do poloviny 10. století. Na celé délce valu byly zachyceny pozůstatky po požáru, z čehož lze usuzovat, že hradba byla zničena jednorázově a násilně. Podle nezaručených pozdních zpráv z díla Tomáše Pešiny z Čechorodu (konkrétně se jedná od knihu Mars Moravicus) přitáhli v letech 945–947 ke Znojmu Maďaři, kterým se však obyvatelé zprvu dokázali ubránit. Teprve v roce 949 a 957 bylo podle Pešiny hradisko Maďary dobyto a spolu s celým krajem zpustošeno.

Že k dobytí hradiště došlo skutečně někdy v tomto období dokládá nález skeletu nepohřbené ženy, který pod destrukční vrstvou vnější hradby odkryl F. Kalousek. Žena, která zřejmě zahynula pod sesutým valem při obraně hradiska, měla při sobě slovanský šperk typický pro polovinu 10. století. Na dobytí staromaďarskými nájezdníky ukazují nálezy rombických šipek, tedy typické součásti výbavy těchto válečníků, učiněné na několika místech na Hradišti.

Po vyplenění však na Hradišti život neustal, naopak, osídlení pokračovalo a nakonec zde vyrostlo významné církevní středisko – proboštství řádu Křížovníků s červenou hvězdou.

Správní centrum této části země však v průběhu 11. století noví vládci Moravy z rodu Přemyslovců přesunuli na protější stranu údolí do nově vybudovaného hradu, kolem nějž posléze vyrostlo dnešní město Znojmo.


Josef Kováčik, Libor Bílek

Nahoru